Studium na stará kolena – 1. díl

Sedím u počítače a vím, že do zítra mám odevzdat absolventku. Taková malá bakalářská práce, díky který jdete k absolutoriím (státnicím na vyšších odborných školách). A hlavou mi místo psaní o tom, jak dělat event – téma mé absolventské práce – běží spousty myšlenek.
A vím, že je musím pustit ven, nebo se nebudu soustředit.

Studium na stará kolena – první ročník

Můj záměr napsat jeden blog o studiu, respektive o studiu „na stará kolena“, jsem měla už od chvíle, kdy jsem tušila, že tuto školu dodělám. Haha, ještě jeden měsíc, držte palce. #srpen #VOSPza3
Ten jeden článek měl být hlavně o obrovském poděkování všem zainteresovaným osobám. Monice Jindrové, panu řediteli Petru Uherkovi a Lence Šťastné. K tomu se ale dostanu.

Rozhodla jsem se to vzít od lesa a popsat studium kompletně, jak ho vnímám já. Od prvního ročníku až po třetí. Protože nejen, že vypustím vše, co mám v hlavě, ale co když to pomůže někomu, komu bude skoro 40 (nebo jiný věk) a váhá jít znovu studovat?
Pokud jste to vy, a váháte a sumírujete, tak čtěte a hlavně neváhejte a skočte do té vody. Plavat umíte.
A pro ty z vás, co už máte dostudováno a třeba vaše dítě odmítlo jít na vejšku, a trochu vás to trápí, čtěte také, protože studovat se vidno dá v každém věku.

Jak jsem se vůbec ke studiu dostala

První díl bude o tom, jak „to“ všechno začalo.
Psal se rok 2017, 20. října. Přišla za mnou úžasná žena, Iva Pluháčková a říká: „Kristy, pojď se mnou studovat. Jsi členkou Business & Professional Women CR a členky teď díky prezidentce Lence Šťastné a Monice Jindrové, ředitelce Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO ČR), mají možnost studovat Vyšší odbornou školu publicistiky (VOŠP). Speciální ročník pro nás „starý“, jen pátek sobota.“
Moje okamžitá reakce: „Iv, já jsem právě začala podnikat a zrovna odstartoval první ročník Asistentky roku. To asi není rozumný.“
„Já ti ukážu předměty a rozhodni se sama.“
A já čtu: tiskový mluvčí, rétorika, … a říkám si, ty jo, to by bylo něco na ten můj mindrák z mého hlasu. Měla bych možnost na tom zapracovat …
Uběhly tři vteřiny, a já řekla, tak JO.

27. října jsme dělali přijímačky. Bylo to den po mých narozeninách. Lenka Šťastná mi popřála k čtyřiatřicetinám, a pogratulovala k přijetí ke studiu. Miluju říjen.

A tak jsem nasedla do vlaku jménem studium. Říkám tomu z legrace studium na stará kolena, protože jsem chodila do školy, kde v některých hodinách s námi byli 19 letí studenti a mně to přišlo úsměvné. Byla jsem prakticky dvakrát tak stará.

Studium pro starý na míru

Abyste tomu rozuměli. Původní režim byl totiž pro nás starý na míru. Studium pátek, sobota a pro ty, co jeli rychlíkem a chtěli odstudovat klasicky za tři roky, byla možnost chodit ve všední dny ještě s „mlaďochy“ na klasickou výuku, aby dohnali kredity. Já jsem jela samozřejmě rychlíkem, takže první ročník pro mě byl v pondělí, v pátek a v sobotu.

Chci tu popsat hlavně lidi, kteří na VOŠPu učí. Když je vám víc jak 20 let, vážíte si nesmírně toho, že vám někdo věnuje čas a učí vás. Pamatuju si sebe na vejšce před 17 lety. Zkoušky byly od slova zkusit. A počet pokusů vás netrápil.
Když ale pracujete/podnikáte, máte čas na minuty. A přiznám se, když jsem nedala jednu ze zkoušek na první pokus, tak mě to „trápilo“, protože ten čas, který nad tím strávíte, jsem mohla investovat jinak 🙂
Současně jsem fakt tolik v tom mládí nevnímala, kdo mě učí.

Teď? Na ty starý kolena? 🙂 Říkám vám, že na VOŠPu učí nesmírný kapacity. A já děkuji všem učitelům/lektorům, protože máte můj obdiv. Ne jen za to, co umíte, ale i to, že předstoupíte před bandu mladých lidí a snažíte se jim něco předat, i když vás poslouchá studentů jen pár.

Focení a videa

V prvním ročníku pro mě v zimním semestru byla obrovská výzva naučit se fotit a udělat z toho zkoušku. A naučit se stříhat videa a udělat z toho zkoušku.

Předmět Dějiny

Letní semestr byl pro mě o Dějinách. Mohla bych Václavu Kofránkovou poslouchat do nekonečna. Takhle se má učit na školách dějepis. Souvislosti, pochopení tématu. Byla jsem celá rozplynutá z toho, jak se mi to líbí a pak jsem byla celá rozčarovaná, že nejsem schopná si učivo zapamatovat a vezu si s sebou učení k moři a hurá druhý pokus.
Dokonce! Jsem v květnu 2018, po vyhození od zkoušky, seděla u Vltavy, Cider a cigarety v ruce a přemýšlela jsem, jestli mi to za ten stres fakt stojí. Protože on to stres byl! Kdy vás naposledy někdo z něčeho zkoušel? Naštěstí poslouchám intuici, a přes řeku na mě mával nápis „Vše plyne. Originál zůstává“ a já jsem si to přeložila jako, ok, zůstanu na škole a dám to 🙂

První ročník celkově pro mě byl o PSANÍ. Protože to bylo naše hlavní zaměření, ze kterého jsme pak měli dělat i absolutoria. Začalo to teorií a v druhém ročníku pak měla následovat praxe a la dílny, a la školní redakce.
O tom ale až v dalším díle, protože to je na dýl. Tam bylo takových slz a sebemrskačení :))