Studium na stará kolena – 4. díl

Mám to. Titul DiS. Datum 20. 8. 2020, 8:00 mi zůstane v paměti na nějaký čas. Jsem šťastná. A jsem plná otázek. „Proboha, proč?“ je asi ta nejdůležitější. Jsem tak plná emocí, že to snad ani není možný. Vděk, vztek, radost, bezmoc, úžas, pokora, fascinace, úleva.

Vděk lidem, kteří mi studium umožnili.
Vztek nad sebou, že moje finálová zkouška na škole mohla proběhnout z mé strany asi líp, než proběhla.
Radost, že to mám za sebou a úspěšně.
Bezmoc nad tím, že si myslím, že státnice a absolutoria jsou zbytečná věc ve formátu, jak teď jsou. Loni to dohnalo k sebevraždě studenta na Karlovce.
Úžas nad sebou, že jsem dokázala denní studium při podnikání = 20 hodin v týdnu, tři roky durch. Úžas nad školstvím – zkostnatělou institucí, která by zasloužila velkou reformu.
Pokora. Mohla jsem mluvit spisovněji? Ano. Mohla jsem xyz? Ano, mohla. Mně nic nebránilo. Jsou věci na světě, které ovlivnit můžu. Jsou věci, který neovlivním, ani kdybych se na řasy stavěla. Závěrečnou zkoušku jsem jisto jistě ovlivňovala v zásadě hlavně já (příprava, zklidnění, mluva, přístup).
Fascinace. Mnou. Já jsem to fakt dala. Wow. Vejška (ČZU) před 14 lety byla nějaká, upřímně si toho moc nepamatuju, ale VOŠP? Dokonalé studijní oddělení, které vás podporuje celou cestu studiem. Totální individuální přístup. Všichni komplet, včetně pana vrátného, vás znali jménem. Všichni, kdo nás učili, byli kapacity v oboru. Bez výjimky.
Úleva. Vstávám s pocitem, že nemusím sedat k učení 😊 Už nikdy nebudu muset závěrečné zkoušky v tomhle formátu prožít. A moje absolventská práce na 58 stran se nedá srovnat s bakalářkou před 14 lety. Absolventka se mi povedla. Graficky, textově, názorově. Přeci jen, 22 a 36 let je rozdíl.

Ještě tu noc, kdy jsem udělala absolutoria, jsem uklidila obrovskou papírovou tašku učení za celé tři roky 😊 V hlavě mi běžely myšlenky o státnicích.  O tom, co „učitelé“ řekli při hodnocení mé osoby. O tom, kolik papírů a učiva hážu do postele, kdybych to asi náhodou někdy potřebovala, haha.
Dál myšlenky o tom, kolik jsem se toho musela na absolutoria naučit, co už v životě, jakože v životě, nebudu potřebovat (chápu, z něčeho nás zkoušet musej).

Běželo a stále mi běží hlavou „k čemu jsou státnice a absolutoria,“ když přeci kurde, ti profesoři nás minimálně tři roky pozorují a znají a mají nás zkoušet znovu, z čeho nás už v průběhu studia zkoušeli? Jen za jiných podmínek: šedesát minut, 52 otázek celkem, a super stres. Proč? Fakt. Proč?

Primárně, tento poslední díl rubriky „studium na stará kolena“, měl být o poděkování. Chci poděkovat hlavně třem osobám.
Monice Jindrové, ředitelce Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO ČR), která v roce 2017 vymyslela společně s panem ředitelem VOŠP Petrem Uherkou pilotní program pro členy AVPO ČR, a umožnila nám, „lidem“ z neziskovek, studium na této skvělé škole.
Jedním z členů AVPO je právě i nezisková organizace Business & Professional Women CR z.s., jejíž hrdou členkou jsem i já. Proto moje velké poděkování patří také prezidentce BPW ČR Lence Šťastné, která v září 2017 příležitost studia všem členkám nabídla, a dala mi tak možnost rozvíjet své dovednosti. Děkuji.

Děkuji všem učitelům, kteří mají to srdce, odvahu a chuť předávat své dovednosti. Musí to být někdy vyčerpávající. Ne vždy všichni studenti naslouchají na 100 %.

Zažíváte někdy ten pocit, kdy víte, že jste poznali člověka, který vám v životě zůstane? Máte ho rádi se vším všudy a víte, že pro něj pojedete kamkoliv, kdykoliv, kdyby cokoliv? Takových přátel není desítky, jsou jich jednotky.
Díky škole jsem, troufám si říct, dokonale poznala IVU Pluháčkovou.
Iv, mám tě ráda a děkuju za to, že jsi mě ke studiu přivedla, že jsme spolu ty roky mohly sedět v lavici a že jsem tě mohla poznat. Jsi báječná.

Díky studiu jsem si „zas a znovu“ uvědomila, jak skvělý mám lidi kolem sebe a celou mojí rodinu 🙂

Závěrem asi jen tohle. Když se chce, tak to jde. Studovat se dá v každém věku. Děti, které jdou po maturitě pracovat, dělají podle mě jen dobře. Ono získat ten odstup a praxi, studiu pomůže.

Bc. Kristýna Stoklásková, DiS. 😉