Studium na stará kolena – 2. díl

Druhák na VOŠPu. Myslím si, jak mám už odbrečeno a srovnáno. Že si šetřím slzy na úplně jiný věci 🙂 A ono ejhle. Brečím na Karláku kvůli pěti kreditům a přechodu na komplet denní studium.
Druhý ročník pro mě byl ve znamení uvědomění si mých silných a slabých stránek.

20 hodin týdně ve škole

Naše parta hic se začala rozpadat. Do prváku nás „starších“ nastoupilo 12, ve druháku jsme ke konci byly už jen dvě. Já a Iva.
Bylo jasné, že režim pátek sobota je neudržitelný a musely jsme mezi mlaďochy komplet. Tzn. 20 hodin týdně jste ve škole. A v neděli děláte úkoly.

Úkolů nebylo málo. A to je to, co mě na jednu stranu štvalo a na druhou stranu i bavilo. Tolik výstupů na žádný vejšce rozhodně neprodukujete. Hledáte mladého zaměstnance? Volte ty z vošek, ne z vejšek. Umí toho víc.

Hezky popořadě. V září 2018 brečím na Karláku, koukám do fontány
a sumíruju, jestli to dám, být tři dny v týdnu ve škole. Zase stejná story, snažíte se rozjet business a do toho děláte celostátní ocenění Asistentka roku.
Utřela jsem slzu a v heslu mého táty: „Dala ses na vojnu, …“

Nadšení ze sociologie

Když jsem se srovnala, začala jsem si školu zase užívat. Byla jsem unesená ze sociologie. Říkala jsem si, proč jsem šla tehdy po maturitě studovat ekonomii? Tohle je tak užitečný.
Duchovní kořeny Evropy, jedním z přednášejících byl a je pan kaplan Karel Satoria. Hlavním tématem tohoto předmětu (kromě náboženství) bylo „poznej sám sebe“. Srdce mi zaplesalo, že se toto učí 20 letí lidi. Juch. Mimochodem VOŠP je církevní škola. Na stěně vedle tabule se na nás nedíval pan prezident se sepjatýma rukama 😉

Psaní je challenge

Moje zaměření v druhém ročníku bylo „autorská žurnalistika“. Jak jsem psala v prvním díle této rubriky „Studium na stará kolena“, můj záměr byl díky studiu lépe mluvit, ne psát. Ale naše dvanáctka se musela usnést
na jednom zaměření a my jsme přišli na školu všichni z neziskovek hlavně proto, abychom se o nich naučili dobře a čtivě psát.

Tím pádem, psaní byla výzva, challenge, moje ne zrovna silná stránka. Já vím a učím, že máme posilovat naše silné stránky. Ale ta výzva byla lákavá a navíc nešlo jinak.
Naučila (pan Kézr by se teď asi zasmál, kdyby to četl) jsem se, jak se píše špígl. Udělala jsem rozhovor s Lenkou Mrázovou a byla na sebe pyšná.
Byli jsme na hlavním nádraží, udělali tam každý reportáž a já si myslela, jaký skvělý rozhovor s pianistou jsem nabrala, a jak to napíšu jedna báseň.

Školní redakce

No, narazila kosa na kámen. Moje psaní nebylo dobrý. Rozhodně ne vhodný do novin. Byl pláč? Byl. A to jsem ještě nenastoupila do dílen = školní redakce Generace 20, kam se muselo v letním semestru, abyste uzavřeli komplet zaměření a předmět.
Tam se teprve děly divy, a tam jsem pak brečela panu Kézrovi na dvorku tak, že jsem ani nemohla mluvit.
„Já to nedám a mrzí mě, že jsem Vás zklamala. Vy jste byl jediný, kdo se nám starouškům opravdu věnoval. … .“

V redakci jsem po třech týdnech v březnu 2019 skončila. Bylo to na mě psychicky, dovednostně i kapacitně náročný, odevzdávat každý týden jeden článek, kde bude příběh, 3 respondenti, fakta, atd. Smekám všem novinářům. Toho obsahu, co musí vyplodit? Uvědomili jste si to někdy? Ano, jsou tu špatní novináři a dobří, jako v každém jiném oboru.

Změna zaměření

Po odchodu z autorský žurnalistiky jsem změnila zaměření. Teď už ho šlo změnit, byla jsem na škole už jen já a Iva. Šla jsem na Produkci. Živím se tím, posílím své silné stránky, a neuškodí mi se na to podívat z jiného úhlu pohledu. Naskočila jsem do procesu a hned jsem začala pomáhat se školním festivalem Všemi směry. Našla jsem partnery na festival a malinko pomohla. Těšila jsem se do třeťáku, kde jsem mohla být součástí festivalu
od začátku tvorby.
Ano, ano. Korona a tak, ale to až v dalším díle.

Co mě v druháku nesmírně bavilo, a konečně jsem měla pocit, že dělám to, kvůli čemu jsem na školu přišla, byla hlasová výchova s Martinem Janoušem.
Naolejuje-li Julie je pro mě stále peklo 🙂
Před zkouškou vypadala moje zrcadla v bytě takto.

Uzavření dalšího školního roku

Zkouškový podle mě proběhlo jakž takž. Tuším, že hlavní předměty k absolutoriím – Média a společnost, a AKSOM, byly jen tak tak. Takhle zpětně tam už nejsou ty emoce. 🙂

Je tady uzavření dalšího školního roku. Navíc vím, že už mám víc jak půlku za sebou, a teď to už přeci nevzdám. Vzhůru do třetího, posledního ročníku.

Zapomněla jsem říct. Jak jsme završily s Ivou a s Lenkou, spolužačkou odpadlicí z naší původní party hic, první ročník? V srpnu 2018 jsme letěly reprezentovat BPW CR a Českou republiku do Lotyšska.
Díky členství v BPW jsme se zapojily do programu Uprise přes Erasmus + (ano, není jen pro lidi do 30 let, taky to byla pro mě novinka) a jely do zapadlého campu s nejnádhernější pláží a s nejjemnějším pískem, co jsem kdy viděla. Hlavní téma celého týdne: rozdíl mezi sociálním podnikáním a korporátním CSR. Celý týden v angličtině, dokonalost.