Studium na stará kolena – 3. díl

Poslední ročník. Počítám kredity jak zběsilá, aby mi to vyšlo a mohla jsem v červnu k absolutoriím. 46 kreditů, to dám. Navíc mě čekají opravdu zábavné předměty, skoro samý ateliér. Hodně praxe. Až později mi došlo, že budu psát, až se mi bude z klávesnice kouřit.
Poslední semestr třetího ročníku byl ve znamení koronoviru. Bylo zajímavý sledovat školní systém, jak si s tím poradí.

Září 2019. Dochází mi, že 46 kreditů nebude sranda. Musela jsem si zapsat 10 předmětů. Ty krásko. To je hodně. Zjišťuju, že jsem ve škole asi nejvíc za celou dobu. Tři dny v týdnu, z toho čtvrtky opravdu od 9 do 21 hodin. Ale chci mít klid na poslední semestr. Takže se hecnu.

Třeťák. Tentokrát chci představit i některé předměty. Je to nádhera.
Hlavně ateliéry: Evropa a svět, zahraniční publicistika. A Kultura v médiích, kulturní publicistika. Jedeme aktuální články a témata, a já si říkám, jaký budu mít přehled.

Enviromentální ateliér. Taky máte někdy pocit, že by den potřeboval více hodin? Po tom, co jsem zjistila, co chci dobrovolně přečíst za knihy o enviro tématu, jsem vymýšlela, kdy na ně najdu čas. Po státnicích? 🙂
V Enviro ateliéru vznikl nový školní web, kam jsme psali, a já děkuji Jani Lavrenčíková Myšková za rozhovor.

Produkce. Součástí předmětu je mediální den. 5. prosince v 9 hodin jsme dostali téma, tým (kamera, produkce, režie) a vedoucího. Vedoucí mého týmu byl Vojta Nouzák, režisér Show Jana Krause a 7 pádů Honzy Dědka 🙂 Do 14 hodin musí být natočeno. Do 19 hodin sestříháno. A ve 20:00 vysíláme reportáže ve školní TV.
Byl to záhul a všichni jdeme domů o půlnoci. Plný skvělých zážitků.

Zkouška z produkce se mi líbila. Fiktivní pořádání koncertu. To se dělá rozpočet jedna báseň. Samozřejmě jsme koncert naplnili, partnery sehnali, vše bez problémů, haha.

Projekce a dialogy. Každý čtvrtek večer se díváme na film a pak ho rozebíráme. Nejen, že jsem si doplnila své mezery v ikonických filmech. Ale následná diskuze mě změnila. Respektive, dívám se teď na filmovou tvorbu trochu jinak. Jsem pořád lajk, ale ne už takový 🙂

V lednu 2020 slavíme poslední zkoušku s Iv v restauraci a jsme na nás pyšný.
Zkoušky byly napůl psací, napůl ústní. Z Evropy jsem si vytáhla téma Brexit například. Z Angličtiny globalizaci. Z Kultury jsme něco psali. V Projekci jsme psali o třech filmech. …
Do dalšího semestru jdu jen se dvěma předměty. Wow.

Únor 2020. Poslední semestr. Dva předměty. Produkce a další ateliér. Já si zvolila školní festival Všemi směry. Který jsme měli pořádat v dubnu/květnu. Vymysleli jsme téma, logo, domluvili prostory a ehle. Stopka. Celosvětová pandemie a zákaz pořádání akcí. Festival zrušen.

Vlastně celá škola byla ochromená a muselo se vymyslet, co s tím. Plnili jsme úkoly online, psali sem tam nějaký online test. Já se takhle v březnu 2020 připravovala na test z Fondu české kinematografie.
Napadá mě k tomu pár myšlenek, ale … za měsíc jdu ke státnicím … tak si tu srdce vyleju, až budu vědět, že je mám, jo? 😉

Proč jdu ke státnicím (absolutoriím) až v srpnu? Protože díky koronaviru jsem musela posunout event, ze kterého dělám absolventskou práci.
Moje absolventka souvisí s tím, co dělám – s Asistentkou roku. Ta měla vyhlášení nakonec až 27.6., a já mám tím pádem vše posunuté.

Sama si takhle zpětně říkám (je červenec 2020), jestli jsem neměla nějaký dvojče, který to studovalo se mnou. Kór po tom výpadku, kdy byly školy zavřené a já byla izolovaná doma. Uvědomila jsem si, jaký řád mi škola dávala. Je zajímavé naskočit znovu do učícího procesu. Nebudu lhát. Občas se fakt nechce. A já mám teď před sebou největší učení za celou dobu 🙂 už jen měsíc, a k jdu ke státnicím.

Takže 17.-22.8. na mě, prosím vás, myslete 🙂
Pak napíšu ještě jeden dva díly blogu. Těším se na to, protože názor na školství jsem vždycky měla, a teď po živé zkušenosti z denního studia je o to zajímavější. Myslíte si, že by se studenti měli známkovat?