Dvoudenní nový kurz Nenahraditelná asistentka v digitální době s AI 2.-3.4.2025
Říká se, že dozvuky z poutní cesty do Santiaga můžou jet klidně rok. Člověka ta cesta prostě změní. A je zajímavý sledovat, jak každý měsíc něco dalšího z Cesty pochopím.
Samozřejmě. Jde to i bez toho. Pro někoho je to sportovní výkon, nad kterým netřeba dál přemýšlet. Chápu to. A současně ne. Protože duše Camina vás stejnak doběhne. Něco vám to tam odzrcadlilo, neříkejte mi, že ne.
Tohle je můj deník “PO Santiagu”.
Co se mi honilo hlavou. Jaká byla adaptace a moje myšlenky 12 měsíců od návratu.
Plus souhrn rad a nákladů, ať víte, do čeho jdete.
Do Santiaga jsme dorazili 30. září 2024. Druhý den jsme se vrátili na náměstí, protože ta atmosféra je tam neskutečná a diskutujeme, kdy se sem vrátíme. Říkám: “Whoa, wait. Jste na mě moc rychlí. Já vůbec nevim, jestli tohle chci jít znovu.” 🤣
Tohle video znáte, že? Běží mi v hlavě a směju se.
Přišlo mi, že jsou všichni přesvědčení, jak jdou znovu. Mně v hlavě jelo: “Jako jo, bylo to nádherný. Ale to spaní? To počasí? Pršelo 6 dní z 12. A au, moje paty, snad to nemám chronický 🙂”
Nic, konec paniky, naučila jsem se tu: neřešit. Vidím jen dnešek a maximálně den dopředu. Bůh ví, co bude příští rok, že jo. Teď si pojďme užívat čtyři dny ještě ve Španělsku.
Je říjen 2024. Kdykoliv o Santiagu mluvím, jsem dojatá a tečou mi slzy. Slzy štěstí a lásky bych to nazvala, protože to, co jsem tam prožila, bylo intenzivní a dokonalé. Camino crew mi chybí, stýská se mi. Po lidech, po Caminu, po té jednoduchosti, kdy máte na zádech vše, co potřebujete k životu a jen dupete.
První týden po návratu jsem vypnutá. Naskočit zpět do toho “normálního” světa, kde se každej honí za mrkví a sociální sítě válcujou náš volnej čas, je těžký.
Každou noc před spaním si pouštím svoje storíčka na Instagramu a vzpomínám a vůbec se mi nechce jakoby se vrátit “na zem”.
Můj návyk nahrávat si pro sebe videa a nitrozpyty zůstal. Valí se ze mě jak lavina, všechny moje uvědomění si spousty věcí. Kromě jiného jsem začala víc chápat bolest.
Bolest je lék i prokletí. Když vás něco bolí, není kapacita myslet na kraviny. Ideálně, pokud se to bolavý dá odstřihnout (člověk nebo bebíčko, je to fuk), udělejte to, protože pak se jde dál mnohem líp a s větším elánem a silou. Jak to píšu v prvním díle Santiaga, pohlcující bolest je obrovská zkušenost.
Po dvou týdnech od návratu cítím, že musím zase někam jít. A protože se mi obrovsky stýská po tom symbolu mušle, hledám cesty, jak se tam vrátit. A víte co? Víte, že v Čechách máme 6 svatojakubských cest? Mají dohromady přes 1300 km. Takže já se ještě tento měsíc na Camino vrátím.
Poslední víkend v říjnu balím můj luxusní batoh a na moje narozky vyrážím na Český camino, první dvě etapy Všerubský svatojakubský cesty. Vyzvedla jsem si na Staroměstský radnici český Credenciál a jdu sbírat razítka a honit zase Mušli. Když jsem do batohu balila ty svoje věci, tak mě nejvíc rozesmál můj návyk, že jsem tam automaticky dala špunty do uší. Moje univerzální pyžamo šaty mě rozněžněly a nejvíc jsem vzpomínala na camino u balení spodního prádla, protože jsem tehdy s sebou měla čtvery kalhotky, a všichni říkali, jak mi stačí troje. Jak jsem pak za ty jedny navíc byla vděčná 🙂
Nejvíc se mi líbí to, jak se mi v hlavě přeplo vnímání outdoorového oblečení. Najednou ho vnímám jako oblek superhrdiny. Úplně se těším, až si ho obleču, protože je to jako kdybych na sebe dávala kostým, který mi pomáhá se uvolnit, líp dýchat, užívat si sebe. Prostě když jsem ve sportovním oblečení, přichází čas na to “být mi dobře”.
V sobotu 26.10. dojdu do Mníšku pod Brdy ke kameni s mušlí. Zapálím si tam svíčku na koblize k narozkám a myslím na Camino crew, na náměstí v Santiagu a celkově jsem dojatější, než v samotným Santiagu. Těžkej throwback. Vracelo mě to zpátky ve vzpomínkách. Dneska mi je 41. Mám zas jedničku na začátku a začíná nová dekáda. Jdu od znovu a bude to nádherný.
Večer jsem spala na faře v Mníšku. Farář byl úžasnej. Přinesl víno a čokoládu a povídali jsme si. Ráno v neděli jsem šla na mši a pak do Dobříše, přes Kytín, kde je samoobslužné razítko do Credenciálu.
Celé to zase dokumentuji ve Stories a Výběrech na mém instagramu.
31.10. jdu na tetování. Před třemi lety jsem si nechala napsat na ruku Love yourself first. Teď jsem z toho dokončila “closure”, náramek, který obtočil moje zápěstí a končí mušlí 🐚 Kruh se uzavřel. Tahle cesta si zaslouží na památku víc než jen obyčejný náramek nebo řetízek, nebo jako v mém případě náušnice se šipkou.
Lidi z Camina mi chybí tak, že se domlouváme a kupujeme letenky na Silvestra za Nicolou do Itálie. Yeeeees.
Ráda bych zkusila tento rok dodržet to, že každý měsíc budu mít “camino víkend”.
Co mi Camino dalo
Je nádherný, jak je to Camino fakt dobře značený. V Čechách víc koukám do mapy a snadněji se ztratím. Tady ne, tady šlo odhodit mobil a jít.
Co mi Camino vzalo
Nevzalo mi absolutně nic. Našla jsem novou lásku k poutnictví. Věřím, že doléčím ty paty, co jsem si tam krapet odrasila, a vše bude dokonalý.
“Turista cestuje, aby poznával. Poutník putuje, aby byl změněn.” Václav Cílek, geolog a spisovatel
Přiznám se ale k jedný věci. Na Caminu jsem chvilkama měla obavy, že jsem si v hlavě dost neodříkala monology a neodškrtala problémky z Čech. Ale zpětně fakt vidím, jak jsem si z těch lidí na Caminu postavila konstalace, a díky těmto lidem jsem si svoje problémky doslova odžila.
Vyčistila se mi pleť. Yes. Po tom stresu se mi zhoršila pleť, byla jsem jako puberťák a sluníčko a procházka ji uzdravilo. Nebudu lhát, ta jizva na nose, po té nehodě v červenci, byla velkej strašák, nechtěla jsem, aby ztmavla, ale já jsem jí fakt uzdravila a nic tam nemám. Je z ní už jen vtipná historka “Jak začínaly moje tréninky na Camino”.
Zhubla jsem, i když jsem jedla každý den bílé pečivo na tuny 🙂
A chybí mi culík. V Praze na veřejnosti chodím jedině v rozpuštěných vlasech. Teď si je občas vyčesu nahoru, bizární uvažování, co?
Nepoužila jsem repelent, opalovací krém, plavky, tílko, selfie tyč a škrabošku na oči. Ušetřila bych cca 500 gramů. Měla jsem sbaleno v zásadě fakt dobře.
Stalo se mi naštěstí jen jednou, že jsem musela jít dál a nechat ostatní za sebou, protože bylo plno a já neměla rezervaci. Takže je několik možností:
Datum | Počet km | Trasa | Albergue | Náklady na spaní | Náklady na jídlo |
18.09.2024 (Středa) | 13 | Porto | Albergue de Peregrinos de Porto | 16 Eur | 15 Eur |
19.09.2024 (Čtvrtek) | 24 | Porto – Angeiras | Camping Orbitur Angeiras | 19 Eur | 25 Eur |
20.09.2024(Pátek) | 18 | Angeiras – Povoa | Albergue de Peregrinos São José de Ribamar | donative 10 Eur | 22,5 Eur |
21.09.2024(Sobota) | 25 | Povoa – Marinhas | Alberguem de Sao Miguel de Marinhas | 12 Eur | 30,5 Eur |
22.09.2024(Neděle) | 25 | Marinhas – Viana do Castelo | Albergue de Santa Luzia | 23 Eur | 15 Eur |
23.09.2024(Pondělí) | 30 | Viana – Caminha | Albergue de Peregrinos Santiago de Caminha | 23 Eur | 36 Eur |
24.09.2024(Úterý) | 25 | Caminha – Mougas | Albergue Aguncheiro | 18 Eur | 25,5 Eur |
25.09.2024(Středa) | 25 | Mougas – Saiáns | Albergue Peregrinos San Xurxo | 12 Eur | 30 Eur |
26.09.2024(Čtvrtek) | 32 | Saiáns – Redondela | Albergue A Conserveira | 16 Eur | 38 Eur |
27.09.2024(Pátek) | 20 | Redondela – Pontevedra | Air BnB | 20 Eur | 30 Eur |
28.09.2024(Sobota) | 21 | Pontevedra – Caldas de Rei | Albergue GBC Hostel | 20 Eur | 27 Eur |
29.09.2024(Neděle) | 20 | Caldas – Padrón | Albergue O Pedrón | 20 Eur | 40 Eur |
30.09.2024 (Pondělí) | 32 | Padrón – SANTIAGO DE COMPOSTELA | Air BnB | 70 Eur | 50 Eur |
Plus náklady za letenku:
Než jsem odletěla, tak mi někdo říkal, že náklady na Camino jsou cca 1000 Kč na den. Což by tak nějak sedělo 🙂
Je listopad. Kdybyste se mě zeptali v říjnu, jestli dám další camino, moje odpověď bude nevím. Teď? Odpověď je ano. Zraje to ve mně jak víno. Nevím kdy, nevím jakou cestu, ale vím, že mám jen 14 dní, takže na výběr je znovu Portuguese jen jinudy nebo Camino Primitivo, úplně prapůvodní stezka s památnýma albergama z 11. století.
Chci se tam vrátit, chci to zažít znovu. Přísahám bohu, že jsem tam zmoudřela. To sebepoznání je tam obrovský, a já tam tentokrát chci jít jen tak. Ne si rovnat nějaký sračky. Ty jsem si srovnala. Teď je čas tam jít jen LELKOVAT 🙂
V listopadu jsem se potkala se dvěma lidmi, co šli camino. Je dokonalý, jak to máme každý fakt jiný, a jak milujeme to, jak jsme to každej měli. Já bych neměnila. Z 12 dní jsem šla komplet sama celý den 4 dny. Zbytek byl vždycky mix – dopoledne sama, odpoledne s partou. Partu jsme začali tvořit třetí den. První dva dny byly fakt sólo.
Je konec měsíce a já si v telefonu vytvářím složku Camino primitivo a čtu informace, dělám si printscreeny a vypadá to, že jsem rozhodnutá, kterou cestu půjdu. Teď jen vymyslet kdy. Zatím vím, že na jaře koupím nové boty, otestuju je na načatém české caminu z října, a pak se uvidí. Četla jsem něčí příběh o Primitivu, kde ten dotyčný píše o tom, jak jsou všichni na ubytovně večer na mobilu. Bože já měla takový štěstí na tu naší partu, na mobilu jsme na ubytovně nebyl nikdo.
I tento měsíc se mi podařilo mít “Camino weekend”. A to v podobě Setkání poutníků Ultreia. Chtěla jsem tam jít, abych si poslechla zážitky z cest dalších poutníků. Bylo to moc fajn. A! Den na to nečekaně přijel Nicola, tak jsem ho provedla po Praze a druhý den zase frčel domů. Camino víkend, jak se patří.
Prosinec. Na týden mě odstaví dvě zpětný vazby od dvou lidí, kteří měli touhy mi říct, že to, jak jsem sdílela “teatrálně” moje camino ve storíčkách bylo too much. Že prej je to duchovní cesta. A že kdybych byla dost vyzenovaná v hlavě, že nemám potřebu to sdílet. Hodně mě to sejmulo a přemýšlela jsem, proč mají lidé, kteří tam nikdy nebyli, touhy hodnotit mojí cestu. A přišla jsem na to.
Všem, kdo hodnotíte to, kde jste nikdy nebyli, a co jste nikdy nezažili, dejte si high five se zrcadlem. Jste fakt kabrňáci a vyhráváte bludišťáka roku za nevyžádané rady a sebevědomé soudy o věcech, který vám nepřísluší. Gratuluju, tohle je talent! A protože budu camino sdílet dál, tak mě laskavě nesleduj.
Zpět k tomu hezkýmu 🙂 Ježíšek mi nadělil novou bundu, sbohem zelený hadre. Bylas báječná bunda, ale nefunkční, byla jsem hned mokrá jak slepice, stačilo pár kapek deště. Dostala jsem i nový nákrčník a mikinu. Vše laděno do mintové barvy.
Vánoce byly nádherný. Já miluju atmosféru u nás doma a šíleně ráda k našim chodím.
Já jsem si nadělila k Ježíšku vitamínovou infuzi. Byla jsem v prosinci hned dvakrát a dostala jsem dávku vitamínů přímo do žíly ve Schwarz klinice v Roztokách. Kombinují zde východní a západní medicínu, a celkově ta vila, ve které Rodion Schwarz a jeho tým pomáhají lidem, má duši.
No a konec roku jsme oslavili v Itálii. Bylo to strašně hezký, vidět se znovu s Julou a Nicolou. Na spotify máme playlist z Camina. A když jsme spolu jeli v autě a poslouchali ho, byl to jak návrat do minulosti.
Bylo zajímavý sledovat člena camino crew v jeho prostředí. Jestli je stejnej jako na Caminu. N mi přišel na Caminu víc šťastnej. Řekla jsem mu to, tak mi vyprávěl o tom, jak se žije v Itálii. Já si znovu uvědomila, jak tu naši krásnou zemičku mám ráda a že miluju to, kde žiju, včetně toho, kde a jak bydlím.
Je leden. Vrátila jsem z Itálie od Nicoly se šílenou rýmou, to byl normálně studený odchov. Nicméně, camino crew za mnou přijedou v březnu do Prahy a vidíme se znovu, yes.
Rozhodla jsem se, že v tomhle roce si povinně každý měsíc koupím něco pro radost. To je hezký předsevzetí, že jo?
10. ledna mi začaly fyzioterapie na ty moje paty, juch.
A když jsme u těch terapií, tak na lednovém cyklu EMDR terapií, kam chodím už skoro rok, jsme hodně probíraly můj pocit méněcennosti. Někdy mi totiž přijde, že jsem v životě nic nedokázala, že se to děje tak nějak samo, já se tam vždycky jen tak přichomejtnu a okolnosti mě donutí jednat. Bylo mi z toho na sezení smutno. Ostatně, proto na ty terapie chodím, že jo. Abych si uvědomila, že to, že se mám dobře, je moje zásluha, nikoho jinýho, a že když mě někdo pochválí, tak to mám přijmout a ne hned negovat.
Kromě klasických EMDR terapií jsem byla i na KAPu u Lucinky Vlasákové. Znáte to? Kundalini aktivační proces. Wooow. Vystřelilo mě to na měsíc. Lucka vám aktivuje energie zablokovaný v těle, hodinku ležíte u dokonalé hudby a je to silný.
Plus, jelikož každý toužíme někam patřit, rozhodla jsem se letos vstoupit do Inspire&Impact Networku. Založila ho Renata Mrázová, vídáme se všichni offline i online, a je to obrovská dávka inspirace.
28. ledna mám jasno. V srpnu pojedu na to Primitivo. Těším se tak moc, že to snad ani není možný.
Je prvního února, a já jsem si řekla, že začnu víc trénovat kvůli caminu a že ideálně každý den dám rychlo chůzí 5 km.
Tak vás budu informovat, jak mi to jde 😂