Dvoudenní nový kurz Nenahraditelná asistentka 4.-5.11.
asistentkou ředitele Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, která se umístila na 1. místě v soutěži Asistent/ka roku 2019 ČR, která se slavnostně vyhlašovala 27. června 2020.
Na pozici asistentky působím 14tým rokem.
Pro svého současného šéfa pracuji po celou dobu své asistentské kariéry, doprovázím jej na různých pozicích od roku 2007.
Z mé zkušenosti je to jednoznačně důvěra a otevřená komunikace. Jedno bez druhého by nemohlo fungovat tak, aby byla spolupráce efektivní a funkční.
Na mé práci je nejlepší určitá volnost a kreativita. Záleží na mně, jak se k jednotlivým úkolům postavím, jak je uchopím. A nejhorší jsou zadání, kdy se musím trefit do šéfovy představy, což je pro mě vždy výzvou.
S nápadem přihlásit se do soutěže přišel můj šéf, jeho důvěry jsem si vážila, ale účast v soutěži jsem si musela promyslet, protože nejsem soutěžní typ a komfortně se cítím v pozadí. Nakonec rozhodl pocit, že bych si v budoucnu vyčítala, že jsem to nezkusila. Rozhodla zvědavost a chtíč posunout se dál.
Největší obavy jsem měla z vystupování před lidmi a také z toho, jak bude mé přihlášení vnímat okolí, ať už se jednalo o rodinu, či kolegy v práci. Dočkala jsem se ale velké podpory, čehož si nesmírně vážím.
Soutěž začala už na podzim roku 2019. Prvním kritériem bylo přihlásit se do soutěže. Vyplnit sebehodnocení pro přínos ve firmě, pohled svého šéfa a osobní příběh. Dále následovala organizace dobročinné akce a natočení videa z této akce, poté skypový rozhovor s porotou. Po delší pauze, s ohledem na koronavirovou pandemii, přišel na řadu testovací den v Praze. Na úvod jsme se musely představit, prokázat své znalosti práce na PC, napsání eseje a následovala týmová hra a focení. Testovací den proběhl ve velmi přátelské atmosféře, dobré náladě a všechny holky jsme si byly oporou i motivací. Určitě jsme se nepotkaly naposledy.
Na úvod soutěže nás bylo celkem 13 soutěžících. Na testovacím dni v Praze jsme se setkaly v pěti. Mé kolegyně jsou rozhodně holky na pravém místě a svou práci dělají srdcem.
To je těžká otázka, na kterou jsem hledala odpověď i u samotné poroty 😊. Za vítězství jsem vděčná svému přístupu nejen k samotné práci, ale i ke svému okolí.
Mé vítězství okomentoval tak, že nepochyboval ani minutu, že si vítězství zasloužím, že si mám užít všechny ceny a že je na mě pyšný. Jsem si vědoma toho, že bez jeho nápadu bych nebyla tam, kde jsem.
Každá si musí najít svou motivaci k účasti v soutěži. Zeptala bych se ji, zda by ji za pár měsíců nemrzelo, že se vzdala bez boje.
Jak svou účast v soutěži vnímám já, je to rozhodně o překonání komfortní zóny, díky čemuž jsem o sobě získala spoustu cenných informací. Zkušenosti, které jsem získala mě budou doprovázet po celý život. Stejně tak i nová přátelství. Výhrou jsem získala spoustu vzdělávacích kurzů, které budou podporou pro můj osobnostní růst. A i kdyby vše bylo jinak, jen samotná účast byla pro mě cennou zkušeností.
Určitě má stále své rezervy. Náplní asistentky si mnozí stále představují jen o vaření kávy a tisku dokumentů. Proto je skvělé, že tato soutěž dává asistentkám jistou prestiž a snaží se budovat povědomí o tom, jak je tato pozice důležitá. Soutěž nám otevírá dveře pro další osobnostní růst, za což patří pořadatelkám velké dík.
To záleží, kam budu chtít růst. V tento okamžik nevím. Svou práci mám moc ráda a cítím se v ní jako ryba ve vodě. Je pravda, že za to může i prostředí a kolegové, se kterými spolupracuji. Myslím si, že jsme skvělý tým. Kde můžu být za 10 let…nechám se překvapit. A kde bych chtěla být? Tam kde se budu cítit užitečná, kde bude mít moje práce smysl.
Skvělá asistentka by měla být empatická, loajální a v práci by měla být vždy aktivní.
Děkuji za rozhovor, Aneta