Asistentku roku 2017 vyhrála Vlaďka – rozhovor o soutěži a o roli asistentky

Asistentka roku 2017 – Vladěna Dolejší, photo by Stephanie Kristl

Rozhovor s Vladěnou Dolejší, výkonnou asistentkou J. Škocha z Partners Financial Services, a.s.

Vlaďka vyhrála I. ročník soutěže Asistent/ka roku 2017 ČR, která se slavnostně vyhlašovala 28. února 2018.

Co pro ni soutěž znamenala a co znamenala pro jejího šéfa? Co je nejlepší na práci asistentky? Vše se dozvíte, když budete číst dále.

Jak dlouho ve vaší kariéře již působíte na pozicích asistentky?

2,5 roku

Jak dlouho pracujete pro současného šéfa? Je to vaše nejdelší spolupráce? 

Ano, je to nejdelší spolupráce, pracuji pro něj od začátku své asistentské kariéry, tedy 2,5 roku.

Co je podle vás hlavní pro to, aby to mezi šéfem a jeho asistentkou klapalo? 

Důvěra a upřímnost. To myslím, že je hlavní. Pak samozřejmě souznění – napojení mezi nimi, aby si rozuměli i v jednoduchých větách.

Co je podle vás nejlepší a co naopak nejhorší na práci asistentky? 

Nejhorší je když vařím z vody – pro mě to znamená, když nemám dostatečné množství základních informací ke splnění úkolu. Tím myslím informace v zadání, které jsou pro splnění nepostradatelné. Když je nemám, můžu se jen domnívat, a ten pocit, že to nebude nakonec správně, mě dost štve nebo že jsem něco dělala úplně zbytečně.

Nejlepší je, že je práce většinou rozmanitá. A také, že pozorujete manažery ve své funkci a můžete hodnotit = učíte se.

Co vás motivovalo k přihlášení do soutěže Asistent/ka roku ČR 2017?

Zprvu mě motivoval můj šéf, který mě ocenil pobídnutím, že mám určité kvality a schopnosti díky kterým bych se soutěže měla účastnit. Dále mě nejvíce motivovaly ceny, konkrétně osobní rozvoj, po kterém jsem velmi toužila.

Měla jste z něčeho před přihlášením do soutěže obavy?

Samozřejmě. Bála jsem se, že nejsem dost dobrá, abych se mohla soutěže účastnit. Také jsem se bála zklamání, například z toho, že vůbec nezvládnu natočit video a také toho, že mě někdo bude hodnotit.

Jak soutěž probíhala, přibližte nám podmínky účasti a soutěžní disciplíny… 

Nejprve bylo nutné se přihlásit a hned na to vyplnit profil s fotografií a zaslat do soutěže životopis. V profilu byl osobní příběh=něco o mě, pár slov od garanta (šéfa, kolegy,..) a odstavec o tom, co ve firmě díky mě funguje lépe. Po odeslání profilu bylo úkolem uspořádat prospěšnou akci dle svého výběru a natočit o této akci video dlouhé do 5 minut. To znamená, že jsem si domluvila organizaci, kde chci pomáhat a natočila jsem, jak pomoc probíhala, sestříhala jsem záběry a fotky – dala tomu pěknou reprezentativní formu a odevzdala v termínu. Bylo také potřeba sbírat „palce nahoru“ od široké veřejnosti ke svému profilu a následně také k videu- to šlo jak na facebooku, tak na youtube kanále Asistentky roku. V dalším kroku jsem absolvovala skype pohovor, kde jsem dopředu věděla 3 otázky, čtvrtá byla překvapením a odpovídala jsem na ni v angličtině. Jako poslední úkol nás všechny, kteří se dostali až k tomuto poslednímu bodu, čekal testovací den, kde nás porotkyně hodnotily při vypracovávání třech úkolů-psaní eseje na zadané téma, práce v powerpointu a excelu a týmové plnění úkolu= uspořádání harmonogramu jednoho dne asistentky. A nakonec jsme se účastnili galavečera s vyhlášením vítězů.

Vybavíte si, v jak velké konkurenci jste se stala vítězkou?

Původně přihlášky odeslalo 64 lidí. Do soutěže se nás dostalo 19 a zůstalo nás 11. V jedenácti jsme se sešli i na galavečeru. Soutěž byla celorepubliková. Konkurence byla obrovská, každý měl rozmanité spektrum kvalitních vlastností a zkušeností.

Proč si myslíte, že jste zrovna Vy vyhrála 1. místo? 

Soutěži jsem věnovala čas, zařadila jsem ji mezi své priority, při plnění úkolů jsem ze sebe vydala maximum, na jednotlivé úkoly jsem se snažila předem připravit, pokud to bylo nějakým způsobem možné, nevynechala jsem detaily a hlavně jsem si přála vyhrát, chtěla jsem uspět a věřila jsem, že to můžu zvládnout. Myslím, že ze mě vyzařuje hodně energie.

Co na vaší výhru říkal váš šéf? 🙂

Gratuloval a byl moc potěšen, že jsem vyhrála. První byla sms s gratulací a mnoha vykřičníky a pak pozvánka na oběd.

Co byste poradila asistentkám, které váhají s přihlášením do soutěže Asistentka roku v České republice?

Také jsem váhala a říkala jsem si, že v téhle soutěži nemám nejspíš co dělat. Ale kdo nic nezkusí, nic nemá, a nepřihlásit se… znamená riskovat, že se neposunete dál. Vyjmenujte si rozhodně odpovědi na 2 otázky – Co tím můžu ztratit? A co můžu získat? Strach je jen pocit, který nás omezuje a nic nepřináší. Může nám účast v soutěži opravdu ublížit? Je to přece šance, jak při své práci rozvinout další své schopnosti, možnost jak jen přičiněním vašeho vlastního potenciálu můžete něco získat. Stačí věnovat čas, to je vše. Výmluvy, že čas není, jsou opravdu jen výmluvami. Takhle podobně jsem přemýšlela.

Proč by měly české asistentky zkusit štěstí v soutěži?

Ať už se umístíte na prvních třech místech nebo neumístíte, zkušenosti, které vám soutěž dá, vás hodně posunou.

Soutěží se v ČR snažíme vybudovat prestiž pozici asistentky. Jak je vnímána asistentská pozice v ČR podle vás?

Asistentka je vnímána jako člověk pro všechno, jako člověk, na kterého se odkládá všechno nepříjemné, všechno co nebaví, všechno čemu se už nechcete věnovat, protože je to „zbytečná“ práce na dlouho. Asistentka je vnímána většinou jako podřadnější, tím pádem tedy snad méně schopná. Směji se tomu, ale celkově jsou asistentky vnímány dost často jako podržtašky 🙂 Ať jsou nebo nejsou, ale uznání je za tu práci potřeba, a to tady chybí.

Zajímalo by nás, zda vidíte v práci asistentky dlouhodobou perspektivu a možnost růstu. Kde vlastně můžete být za 10 let? A kde vlastně chcete být?

Věřím, že asistentka může profesně stoupat výš a výš. Když někde začne, může se posouvat dál a dál s přibývajícími kompetencemi nebo měnit práci po určitém časovém období na práci ve stále větších firmách. Já si však říkám, že za deset let budu zvládat mít třeba vlastní asistentku-parťáka pro svůj byznys. Chci být tam, kde budu spokojená a chci být úspěšná.

Na závěr nám zkuste říct 3 věci, které by měla mít každá opravdu skvělá asistentka? 

Tři jsou málo 🙂 Měla by dotahovat věci do konce – hledat řešení jakkoli dokud se nenajde, být proaktivní a být loajální.